Kontaktovala mě maminka šestileté holčičky, která začala chodit do školy a už dva měsíce má

jak fyzické, tak psychické problémy spojené se školou, které se stále zhoršují. Třídní učitelka doporučila matce, aby vyhledala dětského psychologa, protože situace byla neúnosná.

Každý večer, před tím, než šla do školy, trpěla nechutenstvím a strachem co zase ve škole bude,

i když se učila dobře. Šlo o strachy z toho, co by se mohlo stát. Každé ráno zvracela, měla průjem, bolesti bříška a strach z toho, že neuspěje a něco ve škole nezvládne.

​

Nejprve jsme ťukaly na fyzické potíže a pak na strach z učitelky, z toho, že dostane špatnou známku, že si nevěří, že děti křičí, že nestihne vyučování, nebude mít všechny věci, které potřebuje…., ale i na budovu školy (šatnu, chodbu, třídu) ve které se bála pohybovat. To, aby šla sama ze šatny do třídy bez maminky, bylo téměř nemožné. Ťukaly jsme i na to, že ve škole často brečí. Po prvním sezení odezněly fyzické problémy (do tří dnů) a většina strachů. Na druhém sezení jsme doťukaly zbývající strachy a ty co nově,,vyplavaly‘‘na povrch (odloučení od maminky, konkrétně situace v hodině matematiky…). Holčička se sama ťukání naučila a používala ho podle svých pocitů a potřeb. Dnes už je to rok co mě navštívila, chodí do školy ráda a patří mezi nejlepší žáky ve třídě.