Příběhy z praxe

KLAPKA NA OKU DÍTĚTE

 

Klientkou byla asi pětiletá holčička, kterou přivedla její maminka. Protože holčička nebyla ostýchavá, mohla jsem pracovat přímo s ní. Problém byl s levým okem. Spojení mezi okem a mozkem nebylo plně funkční a proto musela nosit „klapku“

na zdravém oku. Posilovalo se tak slabé oko a cílem bylo vytvoření chybějícího spojení. Holčička měla podstoupit intenzivní rehabilitaci, jejíž součástí byla hospitalizace v nemocnici. Protože se nemocnice bála a i rodiče věděli, že pro ni bude odloučení velmi náročné, zvolili jako první krok terapii. Holčička byla velmi otevřená a skvěle spolupracovala. Její pojetí

(což je u EFT velmi důležité) celé záležitosti bylo takové, že slabému oku prostě jen chybí „bílá čára“, což je spojení oka

s mozkem. Pracovaly jsme s touto informací a posílily pozitivními afirmacemi slabé oko. Pak jsem pracovala s její maminkou. U ní šlo spíše o strach, že se problém nezlepší a že bude muset dcerka do nemocnice. Narazily jsme i na to, že tento problém se týká více členů jejich rodiny  i v generacích. Po rozebrání vztahů v rodině jsme dospěly k informaci, že zřejmě „něco „v jejich rodině nechtějí vidět a pracovaly jsme s touto informací. Do pobytu v nemocnici chybělo asi 14 dní, takže jsme měly poměrně málo času. Stačila jedna terapie, aby se vytvořilo plně funkční spojení oka a mozku a holčice mohla být klapka sundána. Na kontrole u lékařky bylo zjištěno 100% zlepšení. Vnímám úspěch i v možnosti pracovat, nejen s dítětem, ale i její maminkou a s rodovými liniemi. 

​

STRACH Z ŘÍZENÍ AUTA

​

Na terapiích jsem už mnohokrát pomáhala klientkám, které měly řidičský průkaz, ale nejezdily, protože mají strach. Usoudila jsem, že se tento problém týká většího množství lidí (většinou žen) a proto předkládám řešení tohoto strachu pomocí metody EFT.

Pro představu uvedu konkrétní případ, ale většinou jsou si velmi podobné. Klientka, která mě navštívila, měla řidičský průkaz již řadu let, ale neřídila. Měla mnoho strachů, které jí bránily. V současné době potřebovala jezdit do práce a s dětmi na kroužky. Aby vše stihla, potřebovala auto. Byla závislá na manželovi a to jí nevyhovovalo.

 Měla strach z techniky řízení i z řešení dopravních situací. Nejprve jsme se věnovali zvládnutí řízení. Odstraňovaly jsme strach, že se nerozjede, špatně zařadí rychlost, nezvládne všechny úkony…Potom jsme se věnovaly nejčastějším strachům jako: Mám strach, že nezvládnu nečekanou dopravní situaci, mám strach, že na mě budou troubit, mám strach, že nabourám, jsem před jízdou nervózní, mám strach, že se nenaučím řídit, při řízení jsem ve stresu, mám strach z velkých křižovatek, mám strach, že nebudu vědět, kdo má přednost, mám strach, že něco zkazím, mám strach, že mi na křižovatce zhasne motor, mám obavy, že budu zdržovat provoz. Zaměřily jsme se i na pocity, které pro klientku vyplývají z této situace. Odblokovaly jsme pocit méněcennosti, závislosti, zlosti na sebe, že jí řízení nejde.

Během terapie se objevovaly fyzické pocity na těle jako, sevření a tlak na hrudi, houpavý žaludek a sevření na krku. Tyto pocity byly způsobené právě jmenovanými strachy a všechny jsme je odstranily.

Po terapii se klientka cítila uvolněná a odhodlaná vyzkoušet řízení auta. Na příští terapii, kterou jsme už věnovaly jinému tématu mi nadšeně vyprávěla, jak terapie zafungovala a ona bez problémů řídila a měla z toho samozřejmě radost.

​​

STRACH Z PAVOUKŮ

​

Tohoto klienta uvádím pro představu, jak to vypadá, když nechce spolupracovat, ale EFT přesto působí.

Navštívila mě paní se svým patnáctiletým synem. Důvodem byl strach z pavouků. Chlapec byl velice málo komunikativní,

a proto jsem se jen těžko dostávala k tomu, co přesně mu vadí. Myslím, že sám by mě nevyhledal,EFT moc nevěřil, ale zajímalo ho i jeho matku jestli tato metoda funguje. Pavouky jsme měli vyťukané za chvilku, potom i další strachy. Protože

si nedokázal, a možná ani nechtěl představit to, z čeho má strach, byla terapie obtížná pro nedostatek informací. Tímto způsobem proběhly tři sezení (chlapec chtěl opakované terapie), ale neměla jsem z toho uspokojivý pocit. Výsledek této terapie byl takový, že chlapec tvrdil, že mu EFT nepomohlo, ale jeho matka viděla velkou proměnu v komunikaci a soužití

s ním v pozitivním smyslu. Myslím si, že kdyby se chtěl více otevřít, byla by terapie úspěšnější. Já to beru jako zkušenost. Udělala jsem, co jsem mohla, ale pokud klient nechce, nelze dosáhnout lepších výsledků.

​

KOLENO PO ÚRAZU

​

Jedna má klientka si na lyžích poranila levé koleno. Nevypnulo jí vázání a došlo k přetržení vnitřního a zadního křížového vazu a poškození čéšky. Lékaři jí koleno vyčistili od úlomků kostí a odsáli krev, která způsobovala otok. Protože bolesti ani po třech měsících po úrazu neustávaly a chůze bez opory nebyla možná, požádala mě o pomoc.

Navštěvovala sice rehabilitaci, ale s minimálními výsledky. Koleno stále velmi bolelo a jeho stav se téměř nezlepšoval. Na prvním setkání jsme se proto věnovaly všem fyzickým potížím i jejím pocitům, které se mohou jevit jako nelogické. Tvrdila, že má pocit, že má v koleni „zarážku“, která brání v ohýbání, že je oteklé, citlivé, bolestivé atd….Vyťukaly jsme i činnosti, kterým se teď nemůže věnovat, jako jízda na kole, cvičení, dřepy, chůze do schodů a je omezená. Na otázku, co si myslí,

že je příčinou úrazu (jak žila a hlavně přemýšlela o životě před úrazem), odpověděla bez váhání:“Prožívala jsem spokojený život bez starostí. Všichni okolo mě pořád něco řešili a stěžovali si a já nic. Byla jsem v pohodě. Napadlo mě, zda je to vlastně v pořádku, když jsem v pohodě a jiní ne a jestli bych neměla být jako ostatní. Bylo mi to prostě „blbý“ , že nejsem jako oni. Za pár dní na to jsem odjela na lyže a už to bylo – také jsem řešila problém.

Zpracovaly jsme všechny aspekty této myšlenky. Když přišla z terapie domů, vyšla schody bez bolesti a tak, jak byla zvyklá dříve. Při chůzi pohodlně střídala obě nohy a ne jednou jít a druhou k ní přinožit. Když si to uvědomila, nemohla tomu uvěřit, a tak několikrát po sobě schody vyšla a zase sešla. Nahoru jí chůze šla dobře, dolů sice ještě trochu ztuha, ale bez opory

a hlavně bez bolesti! Okamžitě mi volala a byla nadšená. Zlepšení je trvalé. Na další terapii jsme dořešily zbývající bolest

a vše, co jí bránilo v neomezeném pohybu.

Během terapie se rozkrylo ještě několik dalších témat jako např. sebevědomí apod. Pracovala jsem s ní i mentálně, vedla jsem ji v představě jízdou na kole, během, dřepy a jinými činnostmi. U dřepu jsem viděla, že se bojí, dřep neudělá úplně, protože koleno šetří. Po relaxaci mi to potvrdila, a proto jsme ještě dořešily strach z toho, že koleno nevydrží, je slabé…Metodou volby jsme ho posílily a upevnily jeho zdraví. Po druhé terapii už jí chůze do schodů a ze schodů nedělala vůbec žádné problémy. Navíc začala jezdit na kole a bez jakýchkoliv problémů dělat dřepy. Koleno bylo celkově mnohem pohyblivější, jen s občasnou mírnou bolestí při namáhavém sportu.

Prošly jsme společně ještě asi dvě. Klientka se opět vrátila do plného výkonu a mohla se věnovat sportu a svým pejskům.  

 

EFT MŮŽE POMÁHAT I ZVÍŘATŮM

​

Moje známá měla kocourka, který byl už delší dobu smutný, neustále schovaný někde v koutě, bez zájmu o hru a mazlení. Většinu dne prospal a neměl o nic zájem. Jeho panička si s ním už nevěděla rady, a proto se na mě obrátila, zda bychom

se mohly pokusit podívat se na kocourka metodou EFT. Bylo to velmi zajímavé i pro mě, protože jsem do té doby se zvířaty nepracovala.

Tím, že kocour zjevně nebyl ve své kůži, se trápila celá rodina. Přišla jsem tedy k ní domů, abych kocourka poznala. Byl plachý, bázlivý a zdálo se mi, že jeho pohled není jasný. Jako by měl přes oči závoj.

Pracovala jsem technikou v zastoupení přes jeho majitelku, ale v podstatě jsme obě byly s kocourkem  propojené a naše informace se skvěle doplňovaly. Bylo zajímavé poznávat, jak kocourek vnímá svět kolem sebe. Viděla jsem, že se trápí, protože má pocit, že ho do rodiny skutečně nepřijali. Tento jeho pocit pramenil z toho, že před ním byl v rodině jiný kocour, který byl „jednička“. A protože ho členové rodiny s prvním kocourem neustále srovnávali, získal pocit, že se mu nevyrovná, že není dost dobrý. Vyťukaly jsme všechny jeho pocity. Použila jsem metodu volby (pozitivní naprogramování), aby si uvědomil, že se může cítit skvěle. Protože pracuji i mentální cestou, popovídala jsem si s ním. Pověděl mi, že necítí jistotu

a bezpečí, proto má závoj přes oči. Nechce se raději dívat na svět kolem sebe. Vnímala jsem jeho problém být prostě tady, raději by odešel do jiného světa. Zeptala jsem se ho, zda mu mohu odstranit závoj z očí. Souhlasil. Po EFT a mentální terapii připustil, že to tady nemusí být tak špatné, když vidí „jinak“. Zaměřila jsem se ještě na občasné počůrávání do postele majitelky. Bylo to vždy, když chtěla provádět jakékoliv terapie pro jeho zdraví. Nesouhlasil a takto jí to dával najevo, ale ona netušila pravý důvod. Zajímavé bylo, že při EFT se jeho obrana neprojevila. Postel zůstala suchá. Celkem jsme provedly dvě terapie. Kocourek se začal rychle zlepšovat. Byl vnímavější, veselejší, začal si hrát, sám se přijde pomazlit, už tolik dne neprospí a dokonce pořádá honičky po bytě s paničkou. Stal se z něj zkrátka pohodový kocour, z kterého má radost celá rodina.

​

PŘÍBĚH S DOBRÝM KONCEM

 

Ráda bych s vámi sdílela příběh mojí klientky, který mě upoutal nejen proto, že mnohé chvíle v něm byly těžké a zamotané, ale hlavně dobrým koncem. Týká se tématu ženství, ale jistě může být zajímavý i pro muže. Mohl by být motivací pro ty, kteří se cítí být bezradní ve svém životě, a ukazuje, že i když vše vypadá černě, může to dopadnout dobře. když člověk chce a pracuje sám na sobě, tak všechno jde.

Začátek příběhu je v době, kdy klientka Anna se stala maminkou  a přemýšlela nad antikoncepcí. Rozhodla se pro nitroděložní tělísko, protože prášky jí nevyhovovaly. Asi po měsíci dostala zánět do pánve, jehož léčba byla velmi zdlouhavá. Tělísko se posunulo a následoval další zánět, takže se gynekolog rozhodl pro jeho vyjmutí. Zánět se zaléčil

a vše vypadalo, že je v pořádku, až do doby, kdy Anna chtěla otěhotnět, ale těhotenství se nedařilo. Nastal tedy problém, který bylo třeba řešit a hlavně zjistit příčinu. Vyšetření podstoupil i její manžel, který byl v pořádku. Anna podstoupila laparoskopii, jejímž účelem bylo nahlédnout do pánve a zjistit případný problém. Zjistilo se, že v pánvi jsou srůsty a zázrakem bylo první dítě. Šance na otěhotnění byla, i když malá. Anna cítila euforii z naděje na těhotenství, ale to se stále nedařilo.

Asi po roce navštívila i s manželem centrum pro IVF (mimotělní oplodnění), ale po prvním cyklu těhotenství stále nepřicházelo. Samozřejmě, že Anna byla zklamaná a trápila se.

Po nějaké době měla pocit, jako by byla těhotná, ale ultrazvuk těhotenství nepotvrdil. Podle výsledků u lékařů šlo zřejmě

o mimoděložní těhotenství a Anna musela na operaci. Byla jí odebrána cysta a oba vejcovody, které byly ve špatném stavu. Těhotenství se však nepotvrdilo. Následovalo tedy další zklamání, ale naděje na miminko stále byla pomocí IVF.

Asi za pět měsíců šla Anna na další cyklus IVF a těhotenství se podařilo. Anna čekala trojčata. Těhotenství snášela špatně, neboť hubnula, bylo jí zle a omdlévala. V té době měla sen, ve kterém ji navštívila zesnulá babička a vůbec neměla radost

z jejího těhotenství. Přemlouvala ji, aby šla za ní, na druhý břeh, s tím, že jí bude lépe. Anna snu nerozuměla. Lékaři navrhli vzhledem ke zdravotnímu stavu redukci na dvojčata. K té však nedošlo, protože jí prasknul roh děložní a těhotenství tak bylo ukončeno.  Anna s manželem byli velmi nešťastní, neboť si miminko moc přáli.

Anna měla stále hormonální problémy, které ukazovaly na těhotenství, ale těhotná nebyla a rána po operaci se špatně hojila. Byl jí navržen hormonální přechod. V té době byla i na ultrazvuku, který ukázal podezření na nádor v děloze. Musela tedy podstoupit další operaci. Výsledky vzorku ukázaly, že se jednalo o zbytek placenty po předchozím těhotenství, ale děloha byla zachráněna. A protože Anna s manželem hodně toužili po miminku, následovalo další IVF a těhotenství se podařilo. Anna však začala krvácet a musela ležet. Ve třetím měsíci vzniklo podezření na tularemii (zaječí mor), které se potvrdilo. Anna se nakazila přes záděru na ruce při nošení sena již měsíc před otěhotněním ,což netušila. Vzhledem k tomu měla o miminko a jeho zdraví obavy. Tentokrát vše dobře dopadlo, neboť se narodil zdravý chlapeček.

Asi po dvou letech zatoužila po dalším miminku, takže opět podstoupila umělé oplodnění, otěhotněla, ale krátce na to potratila. Po půl roce přišlo další IVF a Anna čekala dvojčata. Vzhledem ke zdravotnímu stavu dělohy po operacích, krvácení a poloze jednoho plodu, bylo potřeba zredukovat počet plodů na jedno. Těhotenství bylo komplikované, dítě málo rostlo, ale nakonec se narodila zdravá holčička. V životě Anny byla zase radost a pohoda.

 Anna se začala věnovat reiki, kartám a zajímaly ji alternativní možnosti léčení. Jednoho dne jí přišla informace, že je připravena další „duše“, která se představila jako Roza. U Anny tím dnem vyvstala touha po další holčičce. Byla tak velká,

že ji přitahovalo vše pro miminka v růžovém ladění. Podstoupila další IVF, ale těhotenství se nepodařilo. V té době ji zemřel otec, takže měla další těžké období. Ale netrvalo dlouho, neboť po následujícím umělém oplodnění se těhotenství zdařilo, proběhlo bez komplikací a narodila se zdravá a krásná holčička. Takže dušička, která se jí ohlásila, skutečně přišla a jako jediné ze všech jejích těhotenství proběhlo v pohodě.

Anna měla tedy čtyři děti. S rodinou bydleli na statku, ze kterého se však museli odstěhovat. Bydlení bylo pro všechny velké téma, které museli řešit a stálo je mnoho sil. Děti rostly, přinášely nejen radost, jak to bývá, ale i starosti. Postupně

se u nich objevovaly různé dysfunkce, hyperaktivita, sebepoškozování apod., které musela Anna s manželem řešit. K tomu se díky bytové situaci rapidně zhoršila atmosféra, jak v blízké, tak širší rodině. Anna byla pod velkým tlakem, který vyústil

v návštěvu psychologa. Po čase se dozvěděla o technice EFT a v té době jsme se poznaly.

Vzpomínám si, jak přišla poprvé na terapii. Byla velmi unavená, vyčerpaná a psychicky na dně. Postupně jsme se věnovaly všemu, co jí trápí. Po každé terapii se postupně posouvala k větší pohodě a stabilitě. Její psychika byla před tím velmi labilní. Když přicházela na další terapie, byla veselejší, i když mluvila o svých problémech. Vlastně jsme jen „dolaďovaly“ její stav ke spokojenosti. A protože se její problémy týkaly z velké části ženství, absolvovala u mě dvakrát prožitkový seminář

na rozvíjení svého ženství. Jde především o to, abychom si na sebe udělaly čas, v pohodě a klidu šly do svého nitra a následně poznávaly samy sebe. Po terapii jí zmizela velká cysta na děloze, se kterou měla jít na operaci. Může to být souhra náhod, ale v každém případě jsme měly obě velkou radost. Anna je důkazem toho, že se dá zvládnout vše a když člověk chce a sám se zapojí do procesu uzdravení, jde to mnohem lépe a rychleji.

​

PRST PO ÚRAZU

​

Paní, která mě navštívila, byla po úrazu prostředníku pravé ruky. Při stěhování přecenila svoje síly a prst nevydržel. Došlo

k pohmoždění prostředního kloubu. Vzhledem k tomu, že její prací je hra na klavír, byl to značný problém. Musela si vymyslet jiný prstoklad, aby hru zvládla.

Úraz se stal už před dvěma lety a lékaři udělali co mohli a už nedávali šanci na zlepšení, proto vyzkoušela alternativní řešení. Stav prstu byl neuspokojivý vzhledem k jeho malé ohebnosti, bolesti při zátěži, přeskakování v kloubu při pohybu

a občasnému otoku. Klientce jsem vysvětlila podstatu EFT, ale v žádném případě se nechtěla věnovat psychické stránce, pocitům a emocím. Vysvětlila jsem jí, že tak bychom měly větší šanci její potíže vyřešit, ale odmítala. Proto jsem pracovala jen na fyzických projevech a potížích.

 Postupně se ohebnost prstu značně vylepšila už při terapii a bolest odcházela velmi rychle. Bylo potřeba více sezení, než obvykle z toho důvodu, že jsme se nemohly věnovat psychice. Konkrétně jsme vyťukávaly bolest v kloubu při ohnutí, malý rozsah ohybu, otok, pocit, že má poškozenou chrupavku, že v chrupavce při ohnutí prstu přeskakuje, pocit, že v chrupavce vrže a drhne a poškození šlachy. Na kloubu měla podle rentgenu malý výrůstek, který byl patrný i pouhým okem a postupně po terapiích mizel. Konečný stav je takový, že klientka se zase může naplno a bez bolesti věnovat hře na klavír, jako dřív.

​

PROBLÉMY S POZŘENÍM JÍDLA

​

Nedávno mě vyhledala mladá slečna, která měla potíže s jídlem. Asi před rokem a půl jí při jídle často nebylo dobře

a myslela si, že má překyselený žaludek. Nejprve si brala léky na tyto potíže, ale moc nezabíraly a potíže stále trvaly.

Proto navštívila lékaře a prošla řadou vyšetření zaměřených na zažívací ústrojí. Všechny testy dopadly dobře a tak klientka skončila na psychiatrii a začala užívat antidepresiva. Nejednalo se o anorexii ani bulimii a léky opět nepomáhaly. Potíže spočívaly v tom, že se nemohla najíst v jídelně, restauraci a stěží doma. Když vložila sousto do úst, nemohla ho polknout. Bránil ji pocit na zvracení a přijmutí jídla jako takového. Zajímavé bylo, že při vaření mohla ochutnávat bez problémů, dokonce vařila ráda. Také mohla ochutnávat z talíře od přítele, ale jakmile dostala svojí porci, tak bylo po jídle. Byla velmi štíhlá a zhubnula se ještě o 6 kilo, takže bylo třeba tuto záležitost řešit.

Terapii jsme zaměřily na pocity při pohledu na jídlo (točí se mi hlava, když vidím plný talíř) a samotném polykání (pocit

na zvracení). Při rozžvýkání měla sousto i půl hodiny v puse, než ho spolknula. Pak talíř s jídlem odsunula a bylo po jídle. Doma si sice mohla nandat porci, jak velkou chtěla, ale i tam se potíže zhoršovaly. 

Podívaly jsme se do minulosti, kde potíže začaly. Asi před rokem a půl žila s přítelem, který byl žárlivý, často jí zamykal doma a dokonce jí i fyzicky napadl. V této době se poprvé objevily příznaky. Pátrala jsem ještě dál do dětství a příčina byla jasná. Maminka jí nutila do jídla, musela vše dojídat tak, že obědvala i tři hodiny. Stála nad ní s vařečkou v ruce a hrozila trestem.  

Potíže klientky se spustily v době, kdy byla opět nucena k poslušnosti a trestána, ale od přítele. Zpracovaly jsme všechny aspekty týkající se minulosti a naprogramovaly jsme, že jídlo je pro ni přínosem a činností, kterou zvládá v pohodě. Na závěr jsem ji provedla „Cestou „podle Brandon Bays, kde se zpracovala jedna příhoda s opilým partnerem, a došlo ke zklidnění.

Asi po dvou týdnech se ozvala a s radostí konstatovala, že už se nají nejenom doma, ale i v restauraci. Občas se ještě k jídlu přemlouvala, ale po další terapii a odstranění zbývajících pocitů došlo k úplnému zlepšení. Dokonce vycestovala do zahraničí, kde byla zcela odkázána na stravování v hotelu a restauraci. Její dovolená proběhla v pohodě, bez problémů se najedla a byla tak spokojená a překvapená, protože jak se později přiznala, už nedoufala, že se potíží zbaví a EFT nevěřila.​

​

PROBLÉMY DĚTÍ VE ŠKOLE

 

Kontaktovala mě maminka šestileté holčičky, která začala chodit do školy a už dva měsíce má jak fyzické, tak psychické problémy spojené se školou, které se stále zhoršují. Třídní učitelka doporučila matce, aby vyhledala dětského psychologa, protože situace byla neúnosná. Každý večer, před tím, než šla do školy trpěla nechutenstvím a strachem co zase ve škole bude, i když se učila dobře. Šlo o strachy z toho, co by se mohlo stát. Každé ráno zvracela, měla průjem, bolesti bříška

a strach z toho, že neuspěje a něco ve škole nezvládne. Nejprve jsme ťukaly na fyzické potíže a pak na strach z učitelky,

z toho, že dostane špatnou známku, že si nevěří, že děti křičí, že nestihne vyučování, nebude mít všechny věci, které potřebuje, ale i na budovu školy (šatnu, chodbu, třídu) ve které se bála pohybovat. Aby šla sama ze šatny do třídy bez maminky, bylo téměř nemožné. Ťukaly jsme i na to, že ve škole často brečí. Po prvním sezení odezněly fyzické problémy (do tří dnů) a většina strachů. Na druhém sezení jsme doťukaly zbývající strachy a ty co nově ,,vyplavaly‘‘ na povrch (odloučení od maminky, konkrétně situace v hodině matematiky…). Holčička se sama ťukání naučila a používala ho podle svých pocitů a potřeb. Dnes už je to rok, co mě navštívila, chodí do školy ráda a patří mezi nejlepší žáky ve třídě.​

 

STRACH ZE ZUBAŘE

​

První klientka měla velký strach z návštěvy zubaře především díky bolesti, která pro ni byla nesnesitelná a neúnosná.

Prý ani injekce nepomáhaly. Začaly jsme tedy zpracovávat bolest jakou takovou a vztah k ní. Odstranily jsme všechny nepříjemné pocity jako že je nezvladatelná, pohltí ji, neustojí ji, je moc silná, bere ji energii a nelze ji nijak zvládnout a překonat. Klientce se zjevně ulevilo a tak jsme postoupily dál. Požádala jsem ji, aby si představila, že je u zubaře a sdělila

mi svoje pocity. Byla si jistá, že bolest už zvládne, ale byl tu jiný problém. Hodně se ji dotýkalo, že neví, jak přesně bude zákrok probíhat, i když ji zubařka postup zákroku vysvětlila. Šlo spíše o pocity, které si klientka nedokázala představit a

tak z nich měla strach. Opět jsme pomocí EFT zpracovaly všechny obavy a strachy, až „vyplaval“ všeobecný strach z neznáma. Nešlo už jen o pocit v zubařském křesle, ale o pocit který se objevoval při jakékoliv situaci, kde necítila klientka jistotu. Takže tu byl nový aspekt problému. Při terapiích tímto způsobem postupně „vyplavou“ hlubší a hlubší bloky, protože příčina je většinou ukrytá někde v hloubi. Tímto postupem jsme došly až do původní situace, kde se strach vytvořil a zpracovaly jí. Terapii jsme zakončily pozitivním naprogramováním a upevněním pomocí relaxace. Klientka se cítila po terapii velmi uvolněně a vyrovnaně.

​

Jiný příběh měla klientka se stejným problémem, ale jinou příčinou. Její strach spočíval v tom, že se obávala kolapsu v zubařském křesle. Vycházel ze zkušenosti, kdy byla těhotná a při vrtání se jí udělalo nevolno a omdlela. Situace byla nepříjemná pro obě strany a u klientky vznikl strach z další návštěvy. Pokaždé když šla k zubaři byť jen na kontrolu, měla nezvladatelný strach a pocity slabosti, které se vracely už v čekárně. Zase jsme odblokovaly všechny emoce týkající se selhání a slabosti, žaludku na vodě apod. Její pocity se umocňovaly starostlivým přístupem lékařky, která zřejmě měla obavy, aby její pacientka znovu nezkolabovala. Jakmile se jí zeptala, zda je v pořádku, pocity zintenzivnily. Strach byl tak silný, že jsme ho odstraňovaly postupně na třech terapiích. Postupně se zmenšoval, až zcela vymizel. Dnes usedá do zubařského křesla v klidu a mohla podstoupit i několik závažnějších zákroků. Vše proběhlo zcela v pohodě.

Na těchto konkrétních příbězích vidíme, jak nám mohou život komplikovat zdánlivě nedůležité záležitosti, jako třeba návštěva u zubaře. Podobných příběhů je celá řada samozřejmě i na jiná témata. Problém, který se  někomu jeví jako banální, může jinému komplikovat život.

​

ALERGIE​

 

Popíšu jeden konkrétní případ z praxe, kde se jednalo o alergii právě na mléko u malé holčičky ve věku asi 18 měsíců. Její reakce byla tak silná, že po kontaktu s mlékem, jogurtem, nebo jiným mléčným výrobkem se na kůži vytvořila vyrážka,

aniž by potravinu pozřela. Stačil kontakt s kůží. Pro její maminku to byl značný problém, protože jídelníček bez mléka a mléčných výrobků si nedokázala pro tak malé dítě představit. Dcera nemohla ani sušená mléka určená právě pro alergické děti. Na terapii jsem pracovala pouze přes maminku. Zaměřily jsme se na všechny reakce, které se objevily při kontaktu

s alergenem, v tomto případě s mlékem. Pak jsme zpracovaly všechny pocity maminky, které má z této situace. Samozřejmě se objevily různé strachy o dceru, její zdraví a obavy do budoucna. Na závěr jsme použily pozitivní naprogramování jak u maminky, tak dcery. Terapie byla poměrně rychlá a krátká. Domluvily jsme se, že budou s odstupem času pomalu a postupně zkoušet reakci kůže na mléko. V tomto případě byla terapie úspěšná a stačila pouze jedna. Alergie byla zcela odstraněna a holčička mohla jíst mléko a výrobky z něj a protože se s nimi občas setkávám, vidím,

že je problém již minulostí.

Tady je vidět, že je možné alergie odstranit, ale většinou to trvá déle a je třeba více terapií. Příznaky se pomalu zmírňují

a vytrácejí, až do přijatelného stavu a úplného vymizení. Často přicházejí klienti s alergiemi na pyl, prach a zvířata. Zkušenost ukazuje, že pokud klient trpí alergií již několik let, trvá odstranění delší dobu, než u malé holčičky, kde byla odstraněna hned po objevení.​​

​

TRAUMA ZE ZAVŘENÝCH OČÍ V PŘÍTOMNOSTI JINÉ OSOBY

​

Nedávno na terapii přišla klientka, se kterou už nějaký čas pracujeme na tématu ženství. Jak jsme probíraly dané téma, dostaly jsme se k seminářům pro ženy, které pořádám. Jde převážně o meditace, povídání, EFT a „ochutnávku“ cvičení tao ženy. Klientka by se ráda zúčastnila, ale nemůže meditovat, protože jí vadí zavřené oči. Už na základní škole měla problémy projít relaxací na konci hodiny tělocviku. Vždy jí bylo velmi nepříjemně a relaxace se neúčastnila. Pojaly jsme toto téma,

jako téma následující terapie. Zpracovávaly jsme všechny pocity, které se vázaly na zavřené oči před ostatními lidmi. Mimo jiné pocit ohrožení, zranění, nejistoty…Když jsme se postupně dostávaly do doby, kdy problém vznikl, klientce se značně přitížilo. Měla pocit na zvracení a cítila slabost. Dostaly jsme se do věku jejích 13 let, kdy ji ve spánku chodil osahávat její nevlastní otec. Všechny nepříjemné pocity, které se vázaly k této opakující se události, jsme zpracovaly. Klientce se po chvíli ulevilo a následně jsme se ještě věnovaly tématům, souvisejícím s touto zkušeností. Po terapii se klientce velmi ulevilo a měla chuť zúčastnit se semináře, který probíhal za pár dní. Na seminář skutečně přišla a meditovala s ostatními naprosto uvolněně, což sama potvrdila při sdílení, které po meditacích probíhá. Měla radost, protože si myslela, že prostě meditovat nemůže a nikdy to ani nepůjde. Postupně se srovnal i její vztah k mužům. Sama byla překvapená příčinou jejího strachu. Nenapadlo jí, že tento zážitek může mít vliv na to, že nemůže meditovat. I na tomto případu je vidět, že když najdeme příčinu a odstraníme ji, je zcela po problému, který se už nevrátí.​​

​​

HUBNUTÍ A CHUTĚ

​

Zde bych ráda uvedla jen v krátkosti dva případy z praxe, které nejsou ojedinělé a zastupují tak celou řadu podobných příběhů.

Obě klientky přišly na terapii řešit chutě a nadváhu. Jedna z nich měla neskutečnou chuť na sladké, ale nedokázala si vzít jen čtvereček čokolády, neboť ji snědla celou. Prostě buď celou, nebo nic. Takže bylo třeba odblokovat nejen chuť, ale

i množství. Když jsem se vyptávala na spokojenost klientky v jejím životě, vyplavaly na povrch jen menší problémy, kterým jsme se hned věnovaly. Psychiku měla v celku dobrou a stabilní, jen jsme dolaďovaly. Této klientce stačila jedna terapie, postupně zhubnula 12 kg a přišla po roce a půl, kdy se opět trochu zvýšila chuť na sladké. Postupovaly jsme podobně,

jako u první terapie a nyní je opět spokojená a váhu si udržuje.

Druhá klientka měla podobný problém, ale její psychika byla daleko více zatížená, než u první klientky. Nevěřila si, že dokáže to, co chce a blokovala si nejen hubnutí, ale vlastně celkovou svoji prosperitu. Měla problémy v rodině a z toho vyplývající pocit, že musí být silná. Toto je častý problém. Myslíme si, že musíme být silní a vše zvládnout, ale naše podvědomí si informaci přebere tak, že ji demonstruje na síle těla a tím i na váze. My máme samozřejmě na mysli sílu vnitřní. Všechna přesvědčení, pocity a emoce jsme zpracovaly a nastavily pozitivní naladění a nadhled nad celou situací. Její psychika se podstatně zlepšila a začala i hubnout, i když pomalu.

​​​​

STUDIUM NA VŠ

​

Klientkou v tomto případě byla studentka vysoké školy. Přišla v době, kdy měla před posledním termínem těžké zkoušky, kterou již nezvládla. Samozřejmě měla velký strach, že ji opět neudělá a tím pro ni studium skončí. Odblokovaly jsme všechny strachy a emoce související s touto zkouškou. Svojí roli zde hrál i učitel, který byl přísný a studentka z něho měla strach. Studium pro ni bylo celkově velmi náročné, protože si nepamatovala nastudované informace. Učení věnovala poměrně dost času, ale učení ji prostě nešlo. Terapie nás zavedla do dětství, kde vzniknul její problém. Už na základní škole se učila ztěžka. Mrzelo jí, že se musí učit, zatím co jiným dětem učení „lezlo“ do hlavy samo. Zpracovaly jsme její pocity

už v dětském věku a mimo EFT použily i jiné techniky, abychom odblokování podpořily. Problémy s učením se vázaly na její vztah k sobě. Měla pocit, že je nemožná, když není schopná se naučit danou látku. Proto další téma, které při terapii vyvstalo, bylo sebevědomí. Tomuto tématu jsme se věnovaly několik terapií, protože bylo značně obsáhlé. Celkem jsem

se s klientkou setkala asi šestkrát, velmi se posunula, problémy se vyřešily a dnes úspěšně dokončuje poslední ročník vysoké školy. Sama tvrdí, že se hodně změnila, cítí se skvěle a před terapiemi si nedokázala představit, že je vůbec možné tak velké zlepšení.​

​

NEVOLNOST PŘI JÍZDĚ AUTOBUSEM​

​

Navštívila mě na terapii klientka, která měla potíže při jízdě v autobuse. Zvedal se jí žaludek, měla strach, že se pozvrací

a vadili jí spolucestující. Problém byl o to větší, že musela do práce denně dojíždět právě autobusem. Potíže se stupňovaly a tak byla nucená vyhledat pomoc. Odstranily jsme všechny nepříjemné pocity jak fyzické, tak psychické. Měla vztek na sebe, že takové potíže má, bylo jí to líto, měla strach, že se potíží nezbaví a navíc jí vadila přítomnost dalších cestujících. Měla obavy, že se nedostane včas ven, když bude chtít zvracet a že autobus nezastaví. Nechtěla obtěžovat řidiče a upozorňovat na sebe. Prostě jízda do zaměstnání se stávala stále více obtěžující až traumatickou. Podívaly jsme se do minulosti, kde problém vznikl. Při školním výletě se jí v autobuse udělalo nevolno a vyzvracela se do pytlíku. Když řidič zastavil, nesla pytlík před zraky všech spolužáků vyhodit ven. Děti se ušklíbaly a posmívaly. Holčička se styděla, ale nemohla se posměchu bránit. Zpracovaly jsme všechny pocity z této nepříjemné události a naprogramovaly podvědomí pozitivně.

Po nějaké době se klientka ozvala, že je cestování už mnohem lepší, ale ještě je třeba pár věcí doladit. Sešly jsme se celkem asi třikrát a problém byl zcela vyřešen. Dojíždění je pro ni teď běžnou záležitostí, vcelku příjemnou.

​​

KOMUNIKACE

​

Před časem jsem pracovala s klientkou, jejíž problém spočíval v tom, že se nedokázala přirozeně zapojit do rozhovoru

a bavit se s ostatními. Nevěřila si a měla pocit, že je horší než ostatní. Měla strach, že něco řekne nevhodně a ostatní ji nepřijmou a odsoudí. Nedokázala tak volit vhodné téma a slova jakoby se v tu chvíli ztratily. I při terapii působila velmi nejistě.

 Nejdříve jsme se zaměřily na fyzické pocity, které při komunikaci má. Týkaly se převážně krku, který byl stažený cítila v něm „knedlík“. Pomocí EFT jsme odstranily tyto pocity a věnovaly se psychice. V krku byly strachy, že selže, ztrapní se,

že ji ostatní odmítnou aj. Společně jsme se pokusily najít příčinu, která pramenila z dětství. Vždy byla spíš klidnější, stranila se kolektivu a uzavírala se do sebe. Výchova rodičů byla přísnější a děvče tak nemělo dostatečný prostor pro sebevyjádření. Musely jsme tedy nahlídnout do pocitů této malé holčičky a všechny nepříjemné zpracovat. Zavedlo nás

to ještě do současnosti, protože vztah s rodiči je neuspokojivý. Byť je klientka dospělá, stále jí značně zasahují do života,

ona vnímá omezení, ale není schopná to řešit a s rodiči si promluvit. Po zpracování všech emocí, které se ke vztahu s rodiči váží a pozitivním naprogramování se klientce značně ulevilo a krk se uvolnil. Viděly jsme se ještě jednou a doladily zbývající nepříjemné pocity při komunikaci. Stačily tedy dvě setkání a klientka je při komunikaci jistá, v pohodě a značně se zlepšil

i její vztah s rodiči.

​

KOMUNIKACE

​​

Komunikace je častým tématem terapií, ať už s ní přicházejí klienti sami, nebo „vyplave“ při jiném tématu, např. při sebevědomí, prosperitě apod. Komunikace je pro nás velmi důležitá, neboť se potřebujeme vzájemně dorozumívat a sdělovat si informace. Potřebujeme ji nejen ve vztazích, práci, ale komkoliv přijdeme, (restaurace, úřady, obchody…) musíme komunikovat. Je to vlastně prezentace nás před ostatními a proto se velmi často váže na témata sebevědomí. S komunikací se pracuje poměrně dobře a rychle. Napadá mě jeden příběh, který se týkal komunikace v zaměstnání. Paní byla spíše zamlklá a její komunikace byla pomalá. Dlouho se rozmýšlela, co a jak řekne. Z počátku jsem jí pomáhala najít vhodná slova, aby se mohla při terapii vyjádřit a abychom našly, co přesně jí komunikaci blokuje. Bylo zajímavé sledovat, jak se při dalších terapiích sama více ujímá slova a s jistotou mi sděluje novinky, své posuny a pocity. Komunikace ji brzdila hlavně v práci. Byla nespokojená, ale nedokázala to říct. Netroufala si sdělit svůj názor na organizaci ve firmě, i když by nebyl problém změny uskutečnit a práci zefektivnit. Jen si nevěřila, ale záměr byl dobrý a reálný. Za vším bylo nízké sebevědomí a strach, tak raději neřekla nic a trápila se. Chodila do práce s odporem a dokonce přemýšlela o změně zaměstnání. Můj názor byl, ať vyřeší komunikaci a sebevědomí a pak uvidí, zda ještě bude chtít odejít, nebo se situace změní. Byla asi na třech terapiích a skutečně ke změně došlo. Začala si věřit, vážit si sama sebe a řekla svůj názor. Výsledkem byla nejen úleva, ale i poznání, že dokáže říct svůj názor v klidu a s nadhledem. Svoji práci měnit nemusela a byla šťastná. Byla překvapená, jak rychle a jednoduše došlo ke změně a že EFT skutečně funguje.  

​

​

EKZÉM

​

S atopickým ekzémem mám zkušenost nejen vlastní u svojí dcery v kojeneckém věku, ale i u svých klientů. Většinou je to běh na delší trať a vyžaduje více terapií. Klient si může pracovat i doma sám, tím budeme efektivnější. Ekzémy jsou velmi nepříjemné a jejich léčení  bývá zdlouhavé a rozmanité. Jde o hlubší problém, často spojený s tématy vlastních hranic vůči okolí, vnímání sebe sama, uzavření se a často i s tématy sexuality. Samozřejmě mohou navazovat i jiná témata, uvádím jen ty nejčastější. Při terapiích používám klasický postup EFT, kde se zaměříme jak na projevy fyzického těla, tak na emoce a pocity, které potíže doprovázejí.  Často je přítomen i psychologický reverz, kdy si klient sám brání v odstranění problému a terapie se pak nedaří. Je potřeba odblokovat všechny tyto reverzy, abychom mohli být úspěšní. Týká se to samozřejmě terapií všeobecně, ale u ekzémů je to velmi častý jev. Když bych pojala terapii komplexně a nejen z hlediska EFT, používám stále častěji i mentální léčení, meditace a jiné techniky. U ekzémů všeobecně se mi osvědčily i  bachovy esence aplikované přímo na místo ekzému, míchané bez alkoholu.

Vybavuji si jednu klientku s atopickým ekzémem po celém těle, kde  jsme zpočátku převážně pracovaly s EFT a později mentálně, Ekzém  se postupně dostal na malé flíčky, až zmizel úplně. V tomto případě šlo o témata vztahu k sobě, sebehodnoty a hranic.

​

Mohu uvést ještě jeden konkrétní příklad z praxe. Klientce se objevil ekzém na ruce v podstatě během pár dnů. Rozebraly jsme společně její současnou situaci a vztahy, hlavně ty problematické. Dostaly jsme se ke vztahu s její sestrou, která žila ve stejném domě. Jenže sestra žila sama, měla hodně volného času a proto ji denně navštěvovala. Klientka měla svojí rodinu a času nebylo nazbyt. Občasnou návštěvu by uvítala, ale denní návštěvy byly náročné jak časově, tak svojí náplní, neboť sestra  rozebírala veškeré dění kolem. Snažila se jí vše vysvětlit, ale marně. Vztah se sestrou byl dlouhodobým problémem, který nedokázala vyřešit, až se objevil ekzém. Zpracovaly jsme všechny nepříjemné pocity, které k sestře cítila, dále pocity z celé situace. Samozřejmě jsme se věnovaly i veškerým fyzickým projevům a emocím spojených s faktem, že má ekzém. Po pár dnech došlo ke zklidnění svědění a k vyblednutí kůže. Klientka ještě nějakou dobu aplikovala bachovy esence přímo na kůži, což přineslo značné zlepšení. Po krátkém čase došlo k vymizení  celého ekzému a kůže byla čistá a zdravá. Terapie se projevila i na vztahu se sestrou, kde klientka získala větší nadhled a tím se i celý vztah rozvolnil. Ekzém zmizel za krátkou dobu, neboť jsme začaly s terapií po jeho objevení. Pokud trvá již delší dobu, je většinou třeba i delší čas na jeho zvládnutí a vymizení. Na tomto příkladu je vidět téma vlastních hranic a jejich narušení.

​

​

PARTNERSKÉ  VZTAHY

​

​

Slečna, které se v životě opakovala stále stejná situace, že ji muži opouštěli, měla po jednom smutném a velmi náročném rozchodu strach z dalšího vztahu a zranění, které by případně mohlo zase nastat, kdyby se vztah nezdařil. Nějaký čas se z rozchodu  vzpamatovávala a když se objevil nový partner a zamilovala se, na svůj strach zapomněla a tudíž si ho nebyla vědoma, i když v podvědomí byl. Takže do nového vztahu šla s podvědomým  strachem z rozchodu a s nastavením, že zase bude zraněná a trpět, čehož si nebyla vědoma a myslela si, že čas rány zahojil. Další vztahy vydržely jen pár měsíců a její podvědomý strach jen potřeboval čas, aby se mohl projevit  na jejím chování vůči partnerovi. I když na začátku vztahu bylo její chování příjemné a v pohodě. Časem se začínala chovat podrážděně, jakoby chtěla partnera znechutit, ale sama netušila proč. Měla ho pořád ráda, chtěla s ním být, ale nějak to nešlo. Postupně vyvolávala hádky kvůli maličkostem, moc ji to mrzelo, ale nedokázala rozchod odvrátit. Podobným způsobem skončily i další její vztahy. Když jsme se potkaly a podrobně rozebraly její partnerské vztahy, našly jsme potlačený strach ze zranění, který si uvědomila. Došla k uvědomění i ve strategii, kterou podvědomě používala. Vlastně se „chránila“ před zraněním a zklamáním tím, že nenechala vztah rozvinout do hloubky a raději ho brzy ukončila. Byla sama překvapená, co vlastně dělá. Zpracovaly jsme všechny aspekty, strachy, přesvědčení a způsoby dosavadního chování. Po čase mi sdělila, že má nový vztah, trvající delší dobu a cítí se šťastná.

Podobných příběhů v různých podobách je více, neboť téma vztahů je velmi široké a týká se snad každého z nás. Někdy řešíme vztahy partnerské, jindy rodinné a nebo třeba pracovní. Je však důležité rozeznat příčiny, proč se nám někdy vztahy nedaří a jaká nastavení v podvědomí máme a proč.

​

ÚTĚK DO NEMOCI U DÍTĚTE

​

Navštívila mě maminka se čtyřletou dcerou. Holčička nechtěla chodit do školky, měla časté rýmy a musela tedy zůstat doma. Maminka byla samoživitelka, a tudíž měla potíže zůstávat s dcerou často doma. Vyptávala se jí, proč se jí ve školce nelíbí, ale pořádně se nic nedozvěděla. Holčička nebyla schopná vysvětlit, co jí ve školce vadí a proč tam nechce chodit.

Terapii jsme začínaly odstraňováním všech nepříjemných pocitů, které ve školce a k ní celkově má. Dostaly jsme se až k tomu, že jí paní učitelka vyhubovala za nějaký přestupek. Holčička si vůči ní vytvořila blok a nechtěla už do školky jít. Nechtěla to říct ani mamince, protože cítila vinu a tak raději „utíkala „do nemoci. Maminka byla terapie účastna a o tomto problému nevěděla. Často děti tají některé události, ale na terapii většinou vyplavou na povrch. Odstranily jsme tedy všechny negativní pocity, které vůči paní učitelce i sobě měla. Holčička byla úžasná. Ťukání se jí tak líbilo, že si nejen terapii nechala udělat přímo na sobě, ale chtěla poklepávat i maminku.

U této holčičky stačila pouze jedna terapie. Maminka se ozvala asi za dva měsíce s nadšením, že dcera chodí stále do školky bez jakýchkoliv potíží a ráda.

​